Mluvená angličtina o několik staletí předstihla anglický pravopis. Narozdíl od češtiny a mnoha jiných jazyků způsob psaní anglických slov neposkytuje praktické informace o jejich skutečné výslovnosti. Proto je nutné seznámit se nejdříve s anglickou abecedou a její výslovností:
a | [ei] | j | [džei] | s | [es] |
b | [bi:] | k | [kei] | t | [t:] |
c | [si:] | l | [el] | u | [ju:] |
d | [di:] | m | [em] | v | [vi:] |
e | [i:] | n | [en] | w | [dablju:] |
f | [ef] | o | [eu] | x | [eks] |
g | [dži:] | p | [pi] | y | [wai] |
h | [eič] | q | [kju:] | z | [zed] |
i | [ai] | r | [a:] |
Vysvětlivky k fonetice:
i: | dlouhé i (každá samohláska, za kterou je dvojtečka, se stává dlouhou) |
-ae- | velmi široké otevřené e |
-e- | smíšená temná, temné úzké [e] |
w | obouretné [v] |
-s- | neznělá sykavka podobající se [s], při jejímž vyslovení se špička jazyka vsune za horní zuby |
-z- | znělá sykavka, podobající se [z], při jejímž vyslovení se špička jazyka vsune za horní zuby |
-n- | zadopatrové nosové [n] podobající se českému [n] před hláskami [k] nebo [g] (například ve slově banka) |
Většina slov v angličtině má jeden přízvuk, nejčastěji na první slabice. V ostatních případech je před přízvučnou slabikou uveden znak ' - idea [ai'di-e-].
Slova se v anglické větě vyslovují plynule a jedno navazuje na druhé. Ve větě mají přízvuk všechna významová slova.